Obyvatelstvo a oheň

 

Pokud zapátráme v historii tak na přelomu 9. a 10. století byly naše země řídce osídleny a hojně zalesněny. Hlavním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství,ve vsích,podhradích a tvrzích feudálů se rozvíjely základní druhy řemeslné výroby. Nejvýznamnějším rysem 13. a poloviny 14. století je rozmach kolonializace,kdy se na malých plochách koncentruje množství lidí,obytných a hospodářských budov. Vyrostla města,v nichž se valná část obyvatel zabývala řemeslnou malovýrobou. Příslušníci jednotlivých řemesel se sdružovali v cechy, kterým v dalším průběhu připadla důležitá úloha při hašení.

Velká většina městských i vesnických domků bývala buď celá dřevěná,nebo měla střechy kryté došky,na půdách,v průjezdech a na dvorech bylo množství snadno hořlavých látek. Proto požáry byly pro obyvatele velkým nebezpečím. Nedostatek vody,malé znalosti lidí,kteří se snažili požár uhasit,nedostatek hasebního nářadí,to všechno vedlo k tomu,že oheň často zničil celá města i vesnice a ta se z tohoto neštěstí nemohla dlouho vzpamatovat.

Aby se zabránilo vzniku požárů a do jejich hašení se vznesl řád,vznikaly první stručné směrnice. Za nejstarší se pokládají směrnice města Prahy ze 14. století. Podle těchto směrnic měl každý chránit svůj oheň,služebnictvo,které by zapálilo dům svého pána, mělo být v tomto ohni ihned upáleno,občané nesměli běžet k ohni se zbraní,každé řemeslo mělo mít své háky a jejich pomocí bořit hořící domy, kupci měli také pomáhat při zdolávání požárů,všichni povozníci měli ihned vozit vodu a kdo tak neučinil,tomu byl odebrán vůz i koně a on sám byl vyhnán z města.
Na sklonku 15. a v průběhu 16. století došlo opět k pronikavým hospodářským změnám. Feudálové se již nespokojovali s důchodem z poddanských platů,ale z celují půdu,zakládají poddanská města a velkostatky,na nichž hospodaří ve vlastní režii. V tomto období se pro jednotlivá panství,zámky i města objevují hospodářské instrukce a selské řády, které mimo jiné obsahují i tehdejší všemožná opatření, která měla zabránit vzniku požárů a dále uváděla povinnosti obyvatel při jeho vzniku.

Největší pozornost byla věnována komínům,které byly většinou upleteny z vrbového proutí v podobě podlouhlého koše a vymazané hlínou,nebo z dřevěných desek,rovněž vymazaných hlínou. Zděné komíny se nejprve začaly objevovat ve městech,ale ani tam nepřevažovaly. Povinností purkmistra,rychtáře a starších byla pravidelná kontrola v určitých časových intervalech,při níž se zjišťovalo,jak se v domácnosti topí a jaký je stav komínů,které se měly "vytírat" každé čtyři neděle. Zakazovalo se chodit s otevřeným ohněm (loučí) v noci po zámku, komorách, maštalích, stodolách a chlévech. Mělo se používat jen luceren. Zakazovalo se vypalování lesů,uskladňování slámy,sena a jiných hořlavin blízko pecí a komínů. Konopí a len se nesměly sušit doma.

U koho by z neopatrnosti vznikl oheň,měl ihned s křikem upozornit své okolí. Kdo by tak neučinil a vzniklý oheň tajil,měl být přísně potrestán i na hrdle. Při vzniku ohně měli všichni občané přispěchat na pomoc i s čeledí k ohni,každý měl vzít z domu potřebné nářadí jako háky,žebříky,vědra a kdo tak neučinil,ten měl být potrestán.

Hlášení řídili představení měst a obcí. Příslušné tresty byly stanoveny pro žháře.
Druhá polovina 16. a začátek 17. století byly dobou rozporů mezi habsburskou dynastií a opozičními proudy v českých zemích. České protihabsburské povstání v letech 1618-1620 se rozrostlo v třicetiletou válku, po které asi třetina půdy ležela ladem a rolnické usedlosti byly z velké části vypálené a opuštěné. Požární instrukce zůstaly v tomto bouřlivém období v podstatě stejné,jen se vyznačovaly větší podrobností.

Na počátku 18. století se vyskytují požární řády již ve větší míře a starší řády jsou doplňovány o nové zásady,jako např. zákaz kouření tabáku v okolí maštale,nebo kde je seno,sláma nebo leží třísky. Ustanovení,podle kterého mají být stodoly tak daleko od stavení,aby ta v případě požáru nebyla ohrožena, že podlahy nad síní a maštalí mají být vymazány hlínou apod.

Vláda Marie Terezie byla ve znamení pronikavých změn ve veřejné správě, které vyvrcholilo roku 1749 zřízením centrálních úřadů pro politickou,berní a soudní správu ve Vídni. Reformní činnost Marie Terezie se nezastavila ani před požární ochranou,aby tak co nejlépe ochránila majetek vládnoucí třídy – feudálů. Požární řády,které vycházely v 18. století ve stále větším množství,si ponechávaly vždy lokální platnost,i když se zde objevovaly tendence po vytvoření celozemského řádu,v němž by byly vytyčeny tehdejší povinnosti obyvatelstva a tehdejší známá opatření. Marie Terezie vyhlásila v r.1751 patent, kterým vydává "Řád k hašení ohně pro města a dědiny markrabství moravského". Pro Čechy byly vydány dva patenty v r. 1755, jeden pro města, druhý pro vesnice.

V těchto řádech jsou nařízení o tom,jak vyhlašovat poplach při požáru,kdo byl povinen při hašení pomáhat a řídit záchranné práce a jaké byly pokuty za neuposlechnutí těchto nařízení. Byla zde také zdůrazněna vzájemná sousedská výpomoc mezi vesnicemi a městy a nařízeno,že hašení požáru se musí zúčastnit z každého domu jeden člověk. Mnoho vzrušení vzbudilo ustanovení,podle kterého měly být zrušeny všechny dřevěné komíny a napříště se nesměly stavět jiné než zděné. Vyzdívání komínů naráželo na nedostatek zdicích materiálů a na bídu poddaného lidu. Z těchto důvodů nebyla dodržena lhůta k vyzdění komínů a ty byly až do čtyřicátých let 19. století. Mnohem snadněji se plnilo nařízení o povinnosti vysazovat na vesnicích mezi domy stromy,které měly zabraňovat šíření požárů. Obecní představenstva musela dbát na to,aby v obcích byla dostatečně hluboká studna nebo jiné zásoby vody.

Koncem sedmdesátých let 18. století bylo již jasné,že další pokrok a rozvoj zemědělství a průmyslu není možný bez uvolnění pout nevolnictví,které bylo konečně r.1781 zrušeno. Zrušení nevolnictví umožnilo větší účast na řemeslné a manufakturní práci,chudina,která nenalezla na vesnici práci,odchází za námezdní prací do měst a průmyslových výroben.

Josef II. vydal požární řád a to nejprve pro Čechy v r. 1785 a potom pro markrabství Moravské a vévodství Slezské 1787.V řádech Josefa II. jsou již mnohem podrobněji vypsány povinnosti obyvatelstva při požárech,zejména povinnosti řemeslníků. V důsledku toho bylo potom provedeno rozdělení povinností při hašení požárů na jednotlivé řemeslnické cechy.

Řády obsahovaly podrobné popisy všech myslitelných preventivních opatření,na které bylo třeba dbát jak při výstavbě domů,tak v každodenním životě. Tyto řády platily až do vydání zákona o požární policii v sedmdesátých letech 19. století. Vedle těchto požárních řádů byly vydávány vyhlášky a oběžníky,které je doplňovaly. Z prvé poloviny 19. století by bylo možné jmenovat celou řadu dalších nařízení,které dokazovaly,že přes všechna opatření nebezpečí požárů se nijak nezmenšovalo a že bylo nutné proti němu stále bojovat.

V šedesátých letech 19. století začíná období organizované dobrovolné požární ochrany.

 

Okolnosti vzniku SDH Stolany

 

Až do roku 1884 v obci Stolany nebylo žádného hasícího požárního náčíní jen pár střešních žebříků, háků a plátěných košíků na vodu. Ve dvoře byla v kolně uzamčená stříkačka panská, soustavy staré, která ke svému účelu nevyhovovala.

V tomto roce dne 28. dubna dopoledne vznikl požár ve stodole mlýna pana Františka Buřvala v Červenci.

Pan Václav Skalický ( č.p.45. a 22. ) byl tou dobou právě na poli, odkud záhy oheň zpozoroval, pospíchal k panu Janu Kulhánkovi, kováři, který měl stříkačku ze dvora při požáru říditi. Přispěchali do dvora. Kolna byla zamčena na zámek, ale klíč nebylo možno najíti. Urazili zámek a stříkačku vytlačovali ven, což nebylo nijak lehké. Mezi tím přisedli na stříkačku ještě dva dělníci jeden kočí s koňmi s pole a zapřáhli je a jeli po dlouhé louce ( pole ) ke mlýnu.

Stříkačku ustavili na hráz rybníka u mlýna, naplnila se ihned vodou, ale při největší námaze v  námraze nebylo možno střechu řádně postříkat - jen to cvrkalo. Kdyby byla řádná stříkačka, byl by se mlýn zachránil. Ale, jak známo, jest to samota, nebylo tu hned dostatek lidí k ručnímu hašení, chytla kolna přistavěná k mlýnu a od ní shořel celý mlýn.

V této době vznikla myšlenka opatřiti do obce řádnou novou stříkačku, řádné náčiní a zříditi hasičský sbor.

Pan Václav Skalický v tomto období byl starostou obce, a v krátké době svolal schůzi zastupitelstva a uvedl tuto záležitost v program. Že měl již zkušenosti s výkony nových hasících strojů a znal obětavost dobrovolně utvořených sborů, vysvětlil zastupitelstvu důležitost tohoto konání, což bylo většinou schváleno. Opatřil od sboru hasičského v Chrudimi stanovy pro náš sbor, vydal vyhlášky do obce Sobětuch i Stolan ( tehdy tvořily jednu politickou obec ) o přihlašování se k novému sboru. Stanovy byly zaslány ke schválení a byly v krátké době místodržitelstvím schváleny a potvrzeny.

Do stanovené doby se přihlásilo 35 členů z obou obcí. Po dalších poradách byla objednána čtyřkolová stříkačka, pomocí dvojáku dvouproudá, několik dílů hadic a několik žebříků s háky, což vše dodala firma Čermák v Teplicích, jejíž stroje byly tenkráte pro jejich výkonnost a lehkost za nejlepší uznány.

Ještě v tomto roce na podzim se započalo s nácvikem. Za cvičitele byl požádán pan Ludvík Mecl  z Heřmanova Městce, který v tomto oboru velice zkušený a časté cvičení jak s mužstvem, tak si při stroji a vše jiné přesně prováděl a dokonale vycvičil.

Mezi tím se pro mužstvo pořídil pracovní oblek, provedly se volby činovníků a byli zvoleni: pan V. Skalický starostou sboru, p. Moric Šnor velitelem, p. Fr. Roztočil ze Sobětuch podvelitelem, p.Jan Kulhánek a p.Ant. Velebný četaři.

V době zimní se konaly schůze, přednášky a vycházky do okolních obcí. Z jara roku 1885 byla zakoupena potřebná výstroj pro mužstvo. Obec s pomocí občanů postavila při vozové váze kůlnu pro stříkačku a náčiní a na straně druhé sborovnu se zařízením, tj. lavičkami, stolkem a věšáky. Tu se konaly schůze a zápisy, vybíraly se měsíčně členské příspěvky po 30 kr. Sbor si vedl účty samostatně.

V tomto roce ( 1885 ) se v naší obci konaly přípravy na hlavní,tj. veřejné cvičení, dala obec postaviti cvičírnu ( lešení ) jakých se tehdy ke cvičení používalo, a cvičení se také ještě v tomto roce slavnostním způsobem, za přítomnosti župního starosty p.Dr. Jana Figára a jiných hodnostářů, mnoha okolních sborů a velkého účastenství obecenstva z okolních obcí, konalo. Stalo se tak k úplné spokojenosti přítomných a největší pochvale sboru.

Sbor setrval společně ve svém působení až do roku 1888, poněvadž bylo ještě mnoho věcí zapotřebí, zejména hadic, a obec byla zařízením sboru, stálými výlohami obtěžována, usnesli se a požádali zemský výbor král.Českého o podporu na zakoupení stříkačky a hadic pro obec Sobětuchy. Podařilo se obdržet subvenci 500 zl., za které se stříkačka pořídila, výzbroj se dle příplatku Sobětuch a potřeby pro mužstvo rozdělila a tak vznikly dva samostatné sbory.

 

V době pozdější se stala i obec Sobětuchy samostatnou, změnila se představenstva a zastupitelstva, měnili se i členové sboru.

 

***

 

Nechť kdekoliv oheň vzplane, já splním si povinnost. Pro záchranu životů, Pane, dej mi síly dost. V náručí vynést dítě, když ještě nevypršel čas, ale i starce, muže či matku, která má šedivý vlas. Stále na stáži stojím, protože povolaný jsem, před ohněm blízké chráním a pomoci chci všem. Když z Tvé vůle se má státi, Pane, že sám při tom život ztratím, požehnej Pane mé rodině a laskavou rukou vrať ji, co při plnění poslání, jsem já jiným lidem dal.

Dne 13. června 1985 proběhly v naší obci oslavy při příležitosti 100 let trvání sboru dobrovolných hasičů ve Stolanech. Uspořádali cvičení se soutěží na hřišti a večer byla zábava v hostinci ,, Na paloučku “.Veškeré akce, které pořádali, probíhaly v duchu významného jubilea. První akcí byla soutěž mladých požárníků a vyhodnocení hry „Plamen“. Bylo provedeno námětové cvičení s dálkovou dopravou vody, které předvedl požární sbor Stolany, Sobětuchy, Rabštejnská Lhota, Smrkův Týnec a Chrudim. Na stolanské návsi u malého rybníka byla předvedena stará technika, kterou předvedl Pecka František, velitel VPS Sobětuchy. V hostinci „Na paloučku“ byla slavnostní schůze, kde byla přečtena historie požárního sboru Stolany od jeho založení až po současnost, kterou zpracoval Pecka František, kronikář obce Sobětuchy. Zástupcům jednotlivých sborů byly předány pamětní listy o účasti na oslavách. Oslav se zúčastnili zástupci MNV Sobětuchy, Národní fronty a vesnické organizace KSČ, občané ze Stolan a Sobětuch, kterým se předvedené akce líbily. Podle plánu se dne 5.října 1985 konala ve Stolanech výroční schůze, na které byli vyhodnoceni medailemi a čestným uznáním odměněni nejlepší a zasloužilí členové požárního sboru. Byla to opravdu důstojná vzpomínka na zakladatele i pokračovatele moderní požární tradice.

***

Dne 18. června 2005 proběhly v naší obci oslavy při příležitosti 120. let od založení Sboru dobrovolných hasičů v obci Stolany.
Oslav se zúčastnily i sbory, které jsou členy Okrsku SDH - Sobětuchy, Rabštejnská Lhota a Smrkův Týnec.

***

V sobotu dne 29. 5.2010 se v obci konaly oslavy k výročí 125-ti let od založení SDH Stolany.
Starostka obce Petra Kořínková při této příležitosti předala do rukou starosty okrsku SDH ( Stolany, Sobětuchy, Rabštejnská Lhota a Smrkový Týnec) panu Miroslavu Bulíčkovi za asistence mladých hasičů a dalších členů sborů okrsku slavnostní vyšívaný prapor sboru dobrovolných hasičů Stolany.¨

***

Oslavy výročí 110 let SDH Skupice. Oslava proběhla v sobotu 6.9.2014 od 14:00.

***

Oslavy výročí 130 let SDH Stolany. 20.6.2015

 12,30 - 13,00 prezentace soutězních družstev

 13,00 - 13,30  zahájení, přivítání hostů, předání ocenění hasičům, 

 13,30 - 15,00 hod. dvoukolová soutěž okrsku: muži, děti, ženy

 15,15 – 15,30 hod. vyhlášení výsledků - předání pohárů

 15,30 - 15,40 hod. ukončení